Facts about Amazon - 1st part

Již téměř měsíc jsem v největší zemi v jižní Americe, v Brazílii. Během této doby jsem si začala psát poznámky o věcech, které mě zde překvapují. Původně jsem plánovala článek o 10 faktech Amazonie, načež po pár dnech jsem si uvědomila, že je toho více jak deset. Proto bude toto téma článku na pokračování, jelikož se jedná o věci, o které se chci s Vámi podělit a přiblížit Vám tak zase o kousek víc život tady. Předem bych asi také měla upozornit, že se jedná o fakta týkající se Amazonie, přesněji Santarému, jelikož zde žiji. Cestování teprve přijde na řadu, takže jak to funguje v Riu či Salvadoru – to teprve budu informovat J.

 Taaakže pojďme si dát první várku..

1) Děti jsou vzhůru klidně do půlnoci

To byla asi první věc, které jsem si všimla. Nefunguje zde žádný Večerníček nebo pohádka o Lenochodovi, který by posílal děti spát. V noci to tady žije a společně s rodiči jsou venku i děti. Naprosto běžně kolem půlnoci jsou bary plné rodičů a hřiště plná dětí. Je pravda, že sama ve svém okruhu děti nemám, tak nevím, jaký je dnešní módní trend v Česku, každopádně za mých mladých let se chodilo spát po Večerníčku, a nebo –  když jsme se sestrou byly hodné – tak v polovině Esmeraldy!

2) Noční život

U nočního řádění bych ještě chvíli zůstala. Jak jsem již zmínila v článku o Welcome party, lidé zde chodí do „hospody“ nejdříve v 11 večer a kolem 3 ráno se vracejí domů. Ve všední dny! Ano, jdou na večeři kolem 9. večer pak se vrátí domů a připraví se na „party/posezení s přáteli.. a kolem 11-12 hodiny večer teprve vyrazí. Nepochopitelné. Možná proto jsou pak další den zpožděni min o půl hodiny všude, kde mají být…

3) Brazilský čas

Ano, sice zde lidé nosí hodinky a mají smartphony, kde na hlavním displayi mají velkým písmem napsaný čas, ale ani jedno z toho neznamená, že někam přijdou přesně na čas. Neplatí zde akademická čtvrthodinka, ale akademická hodinka (ne, nepřeháním!). Většina kamarádů studuje na státní škole a to znamená, že profesoři se dostavují na vyučování pravidelně s půlhodinovým zpožděním. Někdy třeba ani nedorazí… A tak to tady funguje se vším. Nic není na čas. Jízdní řády? - Co to je? Jednou jsem si povídala se studenty a snažila se jim vysvětlit, jak to funguje u nás. Máte schůzku v 10, tzn. že dorazíte nejpozději v 9:50. Nechápali. Zde, kdybyste dorazili v 10:10 tak se budou divit, že jste dorazili tak brzo …

4) Smartphony

Asi nikde jsem se nesetkala s takovým velkým procentem lidí závislých na telefonu. Stále jej mají v ruce a stále se do něj koukají. Nevím, jestli zde mají nějaké speciální aplikace, které my v Česku neznáme, které potřebují neustálou pozornost, ale… Ráno, ihned po probuzení první věc v ruce – telefon. Při snídani, celé dopoledne, při obědě, odpoledne a večer… Prostě pořád. Je to neskutečné. Nejvíce se ale divíte, když pak potřebujete něco nutně domluvit a dotyčný vám klidně půl dne neodpoví, i když víte, že prostě ten telefon čekuje 5x do minuty…

5) Papíroví draci

A pak je tady druhá polovina obyvatelstva, ta méně majetná, ti kteří nemají na to, pořídit si smartphone. Celý den si hrají venku s papírovými draky. A nemluvím jen o malých dětech. Draka zde má téměř každý každé věkové kategorie. V první chvíli jsem si myslela, že s nimi komunikují, jelikož s nimi dělají zvláštní pohyby, ale pak mi bylo řečeno, že si prostě jen hrají. :) Mezi dráty elektrického napětí, to ale nikoho neodrazuje.

Pět faktů dnes stačí. Nějak jsem se Vám snažila přiblížit časoprostor v Amazonii, který je opravdu velký a pomalý a neuspěchaný. Lidé si prostě dělají to své, podle sebe, podle svého času …Pak se člověk ani nediví, že se málem nestihly dostavit stadiony na šampionát. A jak to bude s Olympiádou?  … JJJ

Pokračování příště...

i.

I have been here for almost one month. Here in Brazil. The biggest country in the South America. The life here is different from Czech life and so are the things around me. I have started to write down some notes about the Amazon (Santarém) – some facts which are new for me and which I want to share with you. There are lots of facts so I will need more than one post to write about it...

Let's start with the first fives...

1) Kids are awake late into the night

Every day the children in the city are awake until midnight. Why? I don’t know. In the Czech Republic we have a short night fairytale at 7pm and afterwards, small kids are going to sleep. Here it is different. Parents are having fun in a pub and children are playing in the playground.

2) Parties start about midnight

Some more information about parties and going to the pubs... People normally have dinner about 9 pm and after they go home to change the clothes and prepare themselves. After they are ready to go to the party –at  about 11/12 pm and the party normally finish about 3am. During the week. Craziness.

3) Brazilian time

Brazilians are late. Almost every time. It is normal to wait at least 15 minutes for somebody and next 10 min for somebody else. It is just normal. J Friends of mine study at the state university and there is “rule” that professors come 20/30 min after the beginning of class or sometimes they just don’t arrive. They have a lot of time here. I don’t think it is something bad but for me it is something unimaginable to live in. :)

4) Smartphones

Brazil is the first country where I can see so many people addicted to their mobile phones. Almost everybody owns his smartphone and spend all their time with it. During the morning, during the afternoon.. all day all night. J

5) Paper kites

The other people, who aren’t rich enough to buy smartphone are playing with paper kites. All day they are outside and playing with them. At first I thought that they communicate with it because they are doing really strange movements with these kites - but they are just playing :). Even the kites are flying between power lines – nobody cares. J

This is it. The first post about Amazon’s facts was about Amazon’s space-time. People are doing things slowly but happily – it seems to me something like Manana in Spain. J 

To be continued...

i.

Belterra trip

Olá,

Dnešní příspěvek bude chudý na text, ovšem o to více bohatší na obrázky J. Minulý víkend jsem měla tu možnost podívat se do nedalekého městečka Belterra.

Doposud jsem ani jednou nezmínila, že i Amazonie měla něco jako „zlatou horečku,“ resp. „kaučukovou horečku.“ Na počátku 20. století zde existovalo mnoho kaučukových plantáží a byly zlatým dolem do té doby, než byla semínka kaučukovníku propašována do jižní Asie. Henry Ford založil a zafinancoval město Belterra ve 30. letech. V době, kdy zde vznikla nová kaučuková plantáž. Belterra je typické americké město ležící uprostřed pralesa. Domy jsou kopií amerického předměstí a dokonce zde nechybí ani hydranty, které, předpokládám, jsou pouze pro efekt J. Je to opravdu zajímavá podívaná. A jak jsem zmínila v předchozím příspěvku – jsou zde v oknech skla! – Opravdu americké J.

V blízkosti města Belterra se nachází další dokonalá amazonská pláž – Pindobal. Je mnohem větší než Alter do Chao, ovšem o to více restaurací a hluku zde najdete. Pokud se ale poohlédnete po správném místě, můžete mít část pláže jen a jen pro sebe. O západu slunce asi nemusím mnoho psát, protože opět zde slova nestačí … sami se můžete podívat na fotogalerii.

Tolik tedy dnes, stručně, výstižně a hlavně obrazně J.

Tchau,

i.

Olá,

Today’s post is going to be short but full of pictures. Last weekend I had the opportunity to visit one town which is close to Santarém. It’s called Belterra.

I haven’t talked about the history of the Amazon yet. I just want to mention that the Amazon had also “a gold rush”, or more precisely “a rubber rush.” At the beginning of 20^th century there were a lot of rubber plantations until the seeds of rubber were smuggled to South Asia. Henry Ford established and funded Belterra, which was close to one of the new rubber plantation in 30’s. Belterra is the typical American small town. Windows have glass J, streets are straight and you can also find hydrants there (just for effect, I think). It is really interesting to see this little town.

Pindobal is a beach which is close to Belterra. So there was a big reason to visit it! This beach is bigger than Alter do Chao so logically there are more restaurants and you have to look for a calm place. But finally you find the right place of sand, you can sit and watch the sunset. It’s perfect. I don’t have enough words for it – just look at the pictures below.

In summary it was a really nice trip J.

Tchau,

i.

Arara

Opět posílám pozdravy z Amazonie. Nechce se mi tomu věřit, ale už jsem tady přes 3 týdny – utíká to hrozně rychle – asi to bude těmi krátkými dny J. Dnešní příspěvek bude zvířecí, jelikož jsme se se Spencerem minulý týden vydali do místní „ZOO“. Zapomeňte ovšem na typické české přeplněné zoologické zahrady. Tato je jiná…

Cesta do ZOO není nikterak výrazně značena, tudíž si připadáte, že jdete do džungle. Po 500m chůze se objevíte před dřevěnou bránou připomínající dobu The Flinstones značící vstup do „zahrady“. Žádné parkoviště, žádné turnikety – jen zaplatíte vstup místnímu hlídači a jste vpuštěni dovnitř..

První zastávka je u nějakého kočičáka, můžete až těsně k němu – dokonce si i na něj šáhnout skrze plot – pokud vám ukousne prsty? Není nikde psáno, co dělat :) .. kočičák je ovšem do té míry znuděn, že nás pomalu ani nezaregistruje. Nutno dodat, že jsme zde jediní..

Pokračujeme dál (pra)lesem. Z ničeho nic nám nad hlavou proletěla nádherná červená arara. Ano, teď si opravdu připadám jako v pralese, jak ho znám z videí National Geographic. O kousek dál je umělá chatrč v jejím okolí (na střeše, na zemi, na stromě) je asi 10 volně se pohybujících papoušků. Pomalu se přibližujeme, ale nevíme, jestli nás můžou nebo nemůžou klovnout, tak jsme opatrní. Malé ararátko zatím nahlodává tenisku jednoho z nás. Je to úchvatné. Slovo arara znám od nepaměti, kdy jsem s dědou luštila křížovky (papoušek na na tři/na pět J). Nikdy by mě nenapadlo, že se podívám do jejich domoviny, a co víc – dokonce si jej budu moct podržet a hladit pod křídlem J. Další z mnoha amazonských „must do“ splněno.

Mezi další zvířecí zážitky jsou opice. Přestože jsem se loni na dovolené zařekla, že to jsou škaredá a nebezpečná zvířata, která jenom klamou svým roztomilým kukučem, tak tady si mě opět získala. Sotva jsme přišli ke kleci, hned se tam všichni nahrnuli a začali vytahovat ruce a ocasy a chytat nás. To bylo dokonalé. Takže asi jen nemám ráda asijské makaky J.

Pak jsme viděli mnoho druhů amazonských papoušků a jiných ptáků. Nějaká divná amazonská zvířata, jejichž jména jsem zapomněla – ani nebyla hezká a vydávala divné zvuky, takže se o nic nejedná. J Želvy, aligátory a hady – ale ty jsem neviděla. Nenápadně jsem poodešla bokem, kdybych se jim přeci jen zalíbila a chtěli mě sníst – tak ať mají první cestu kolem Spencera a pak až ke mně JJJ.

No a protože jsme byli jediní návštěvníci ZOO tak se nám věnovali téměř všichni zaměstnanci (studenti z místí univerzity) a komunikovali jsme lámanou angličtinou a portugalštinou, což bylo vážně vtipné. K tomu všemu jsme byli VIP hosté, jelikož Spencer bydlí v sousedství s ředitelem ZOO… Takže nám byl zpřístupněn i obyčejným smrtelníkům nepřístupný areál. Zde jsme měli možnost hladit kapustňáky (já si tento zážitek překvapivě nechala ujít – moc nechápu, co je na tom zvířeti k hlazení J) ale pak to přišlo…! Lenochod! Velký, pomalý, úžasný lenochod, který je ovšem nebezpečný – což jsem netušila do té doby, než jsem viděla jeho ostré zuby a jizvu na ruce naší průvodkyně. I tak jsem si jej ovšem pohladila – jeho srst byla tak hebká … Vážně super. No a pak jsem si ještě pochovala malé Bambi J a viděla tukany a dalšího kočičáka, který už tak v klidu jako kámoš na začátku moc nebyl :D …

Tolik asi k našim zvířecím zážitkům. Byla to pecka – hlavně ti papoušci a lenochod. Tentokrát jsem opravdu kofolonizovala Amazonii J.

Mějte se krásně.

i.

Hello everybody.

I have been here for more than 3 weeks. The time here is going really fast but Brazilians live slowly – I don’t understand it J. Anyway I was with Spencer at the local zoo last week and it was amazing. But forget typical Czech zoo with crowds of people. This one is different…

The route to the ZOO doesn't have a sign so you feel like you are going into the jungle. After 500 metres there is a wooden gate looks like the one from The Flinstones. Now you realize that you are going into the ZOO. No car park, no tourniquets – you just have to pay a fee to the guard and you are in…

The first stop is at some cat’s cage. You can go as close as you want you can also touch it through fencing. If it bites you? Nobody knows – there is no information about it. J But this big cat is so bored that it didn't even notice us. Have to say we are the only visitors here.

Our route continues. We are going through the forest and suddenly the big arara flies above me. Wooow. Now I feel like I am in the real jungle, in the real Amazon as I know it from the National Geographic’s videos. It is incredible. A few metres far away there is a small cottage with 10 araras around it. They are everywhere. On the rooftop, on the floor, on the table.. It is crazy. There is also one small parrot who likes our sneakers J. We are a little shy cause we don’t know if these parrots in the “zoo” are dangerous and can bite us. After, I held one of them and caressed him under the wing. I can’t believe that I could see and touch these beautiful birds. I have known the word “arara” since I was really young and solved the crosswords with my grandpa. And now I am in Brazil, in the Amazon, in the home of these beautiful big red and blue parrots. Another of the Amazon’s “must do” is done.

Monkeys - another experience here. Last year during my travelling I said I don’t like monkeys cause they are dangerous and mislead with their cute face. I have changed my mind here. They are sooooo cute and friendly. They touch us with their hands and tails. The feeling is awesome. So now I think that I just don’t like the Asia’s macaques. J

During our walk we could see a lot of types of Brazilian’s birds/parrots etc. There are also some strange animals and I don’t remember their name J but it doesn’t matter cause they are ugly and made awkward noises. Turtles, Aligators and Snakes – I know there were two snakes but I stayed far away from them. If they want to eat me – Spencer will be the closest one J J J .

We are the only visitors today. Almost all students (they work here) are with us. The communication with broken Portuguese and broken English is funny but nice. We are also VIP guests thanks Brandon (Spencer’s host) – so we can go into the forbidden place where there is ….. wait for it… the SLOTH! Yes, yes, yes… My first sloth in Brazil. And I could touch him although he is really dangerous. I realized it after I saw his teeth and the scar on hand of our young guide. He is so floppy. It is awesome. There is also a little Bambi J , toucan and another cat. This one isn’t so bored as the first one. It looks more dangerous. Spencer could touch the manatee – I don’t want – I don’t know the reason why to touch this animal J.. I am just looking.

So this is it. Our unforgettable trip to the jungle zoo. Today I really do “kofolonizace” of the Amazon J.

Have a nice day.

i.